Moje kamarádka tento víkend přišla domů a podle vylomeného zámku zjistila, že ji vykradli.
Říkala, že byla tak rozrušená, že číslo policie vyťukala do mobilu asi až na desátý pokus.
Těžko se tomu věří, když známe ta 3 hlavní čísla 155,158 a 150 nazpaměť už od malička. Ale představte si, že jste v podobné situaci vy:
– Přijdete domů, máte vylomený zámek, nevíte, zda jsou zloději ještě uvnitř, co se stalo, máte s sebou děti…
– V noci spíte a najednou se k Vám někdo začne dobývat…
– Vaše dítě krvácí, nebo je jakkoli jinak zraněné…
– Vaše dítě pozřelo něco toxického…
– Hoří Vám od svíčky celý obývák…
– Dítě nebo kdokoliv se začne topit…
– Jste svědky dopravní nehody…
– Zkolabuje Vám manžel/ka…
Situací, kdy je třeba zavolat si odbornou pomoc, je nekonečno. Nechci se o nich teď rozepisovat. Chtěla jsem jen říct, že v takových situacích je velmi těžké uvažovat racionálně a v klidu a třeba si vzpomenout na správné telefonní číslo, i když ho známe od malička.
Sama o sobě vím, že ve stresu reaguji ne v klidu a mnohdy rozhodují vteřiny.
Děti nechávám hlídat často i babičkám a tetám, tak jsou tam ta čísla i pro ně.
Manžel pracoval u záchranky, tak vím, o čem mluvím. A osobně znám i pár lidí, kteří řešili problém s toxikologií.
Prosím, nepodceňujte to.
Pokud tato rada pomůže zachránit alespoň jeden život, má to smysl.
I když nám všem samozřejmě přeji, abychom se do život ohrožujících situací nikdy nedostali.
A ještě jedno poděkování na závěr:
Ze srdce děkuji všem záchranářům, lékařům, hasičům, policistům, operátorům…kteří dělají svoji práci dobře.
P.S.:
Z vybitého a ztraceného mobilu se těžko někam včas dovoláte.